Ráno se dívka probudila v bílém prostředí a v nesnesitelné bolesti.Slyšela někoho jak šeptá její jméno.Hlas který jí byl tak známý a ona se nemohla podívat,kdo sedí vedle ní.Náhle ucítila prudkou bolest.Ztratila vědomí.O chvíli později přišla k sobě.Už ne v takových bolestech.Rozevřela oči a podívala se na osobu sedící vedle ní..Ano.Byla to ta osoba,kterou nadevše milovala..Byl to on.Seděl vedle ní!!Jeho pohled byl plný strachu,únavy a zoufalství.Přesto v něm zračila úleva.Sotva zjistil že se probrala,rozbrečel se...Nevěděla proč.Neuuvědomovala si vážnost jeho zranění..Nemohla mluvit.Snad žízní.Něco jí v tom bránilo.Pohladil ji po vlasech a setřel pot z čela.Unaveně se na ni usmál.Pocítil příval štěstí že je v pořádku.Proseděl u její postele celou noc.Plakal,prosil ji ať se probudí.Usínal únavou ale nevzdal to.Teď pocítil ulehčení.Pohláédla mu do očí.Sevřel ji pevně ale neuvěřitelně jemně.Oba se rozplakali.Sami nevěděli , jestli štěstím nebo.........